Báseň - Osvobození duše

25. ledna 2009 v 14:07 | já
Temnotou proplouvám,
jak koráb, co ztratil moře.
Ze stínu šepotu naslouchám,
schoulená jak v jezevčí noře.

Andělé natahují zářící a hřející dlaně,
chapadla však stahují mě do chladné tmy.
Kolem jdoucí, duše, našlapujíc jak laně,
držící na provázku - jak balonky - své sny.

A zástup lidí, bez hlav, slepě vzhůru vzhlíží
krůpěje potu, z bolesti, se v ranní rosu mění
z houští vzteklý vlk, raněn, se plíží -
Srdce ztratil,
když se ve vlka měnil.
Slzy tekly
Když dlaně měkly
Změnily se v jinou tkáň.

Hledajíc cestu a smysl nového probuzení
Má mysl snící, proplétající se v otázkách
Získá hlavu - stane se chodem dění
Slepé oči,
obraz spatří.
A srdce dračí,
Zahřeje se na okamžik jen.

A tlukot srdce jak dusot třistačtyřicet koní
probudí život nový
krásný...
Z propasti vytáhne mě ven.
Já dýchám.... dýchám....dýchám !!!
A není to jen sen.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama